La Putyka si přízeň Brna nakonec získala

La Putyka si přízeň Brna nakonec získala

Cirkus La Putyka je divadelní soubor, který vznikl v roce 2009, a který se věnuje žánru „nový cirkus“. Tento  u nás stále ještě netradiční formát se snaží prorazit vystoupeními bez zvířat, za to však obohacenými o prvky divadla, akrobacie, tanec a živou hudbu. Mezi světově nejuznávanější soubory patří např. Cirque du Soleil. La Putyka se ale rozhodla jít trochu jinou cestou - koukat se na to všechno s „klasickým českým nadhledem“.


Předně bych možná byla radši, kdyby toho českého nadhledu bylo míň na úkor světové profesionality. Organizace celé akce byla totiž naprosto (a je mi líto, že to musím napsat) KATASTROFÁLNÍ.  Vše se to konalo v tzv.“exkluzivním hávu cirkusového šapitó Cirk Theatre“ ( což je synonym pro obyčejné šapitó cirkusu Aleš, které si La Putyka na dva dny pronajala). Ano, byl tak moc exkluzivní, že pokud jsem chtěla něco vidět, musela jsem přijít minimálně o hodinu dřív. Ale fajn, bylo to napsané na lístku a s tím jsem si ho kupovala. Jenže, co mě dokázalo absolutně vytočit je, že organizátoři po chvíli k normální „slušné řadě“ nahrnuli řadu paralelní, takže jsem se zhruba z 30.pozice ocitla na 130. Navíc stát v zimě ještě 10 minut před začátkem, protože se uvnitř stále ještě zkouší, není v chumlu lidí úplně příjemné. Ale to bych také dokázala odpustit, kdybych  byla puštěna tím vchodem, u kterého jsem stála frontu, a nikoliv vzdáleným bočním, což způsobilo, že ti, co přišli poslední, byli v šapitó první a měli nejlepší místa. Nicméně jsem byla ráda, že jsem seděla vůbec-organizátoři totiž notně překročili kapacitu cirkusu. To už bylo na lidi absolutně zhnusené už před začátkem představení moc, takže se nedivím, že hluk puštěného agregátu, přes něhož jsme neslyšeli začátek, byl poslední kapkou a publikum se začalo naštvaně ozývat.

Navzdory této hutné atmosféře si La Putyka přízeň návštěvníků po chvíli získala (stačilo jí k tomu pár fórků a rozdaných piv). Během představení jsme mohli vidět výborně zvládnuté kousky na trampolínách, silovou akrobacii, tanec, to vše naprosto skvěle provázela živá hudba. A tyhle zdánlivě nesourodé prvky pojila výborná myšlenka - čili historky z české hospody. Začalo to v hutné hospodské mlze, kde všichni leží (v lepším případě) na stole, zpití pod obraz, kolem chodí hospodský a prezentuje svá moudra a své vidění světa.  Ovšem mně osobně jeho vtípky až tak nebraly, zbystřila jsem  až když nastoupili hypersexy skokani na trampolínách, kteří z nějakého zvláštního důvodu odhazovali při svém čísle svršky. A nutno říct, že v případě jejich šílených blyštivých kostýmů to byla docela škoda. Celé výtvarné provedení se totiž výjimečně povedlo.

La Putyka se tedy určitě za svůj um nemusí stydět. Akorát bych si na závěr představovala jinou tečku, než dohadování se s organizátory, kdo za všechny chyby v programu může. Bylo mi trapně, když se na podiu navzájem osočovali, tohle mě totiž vůbec nezajímalo, přišla jsem se sice kouknout na cirkus, ale ne na tenhle.